Denně chodím stejnou trasou, jezdím stejným vlakem jako jedna slečna, podobná v mém věku a postavě.
Každé ráno má kalhoty až ke kotníkům, každý večer má tak nateklé nohy, že se jí vyhrnou nohavice výš a chodí jako kachna. Každý krok kupředu je posunkem doleva doprava, doleva doprava. Je na ní vidět, že je unavená z práce, má povadlý obličej. Kráčí pomalu, když dojde na zástavku je bez dechu, vyřízená.
Škoda její otylé, mladé tváře. Nechodí nijak oblíkaná, jelikož ji taky nic v obchodě nepadne. Maximálně unisex oblečení pro staré a tlusté dámy.
Málokdy si vedle ní někdo sedne, zabere dvě místa. Podle rozhovorů, které jsem vyslechla působí moc fajn. Inteligentně, příjemně. Vidím jak se lidi dívají na ní a s jakým zájmem se baví a prohlíží její štíhlou spolucestující.
Nevypadám já stejně? Takhle opravdu na lidí působím?
Dívám se na ní s lítostí nebo na sebe?
Žádné komentáře:
Okomentovat