A zase jsem ta tlustá

 Má nejmenší hmotnost byla 82kg a má nejvyšší 106,4kg.  Za dva roky na střední jsem to krásně zhubla. Denně hodinu cvičila, vážila si a počítala kcal, chodila na dlouhé procházky. Denně pracovala na mindsetu, četla knihy o výživě  a sportu. Vypadala a cítila se báječně. Váhu jsem si držela cca 5 let. Takový typický průměr po zhubnutí.

A pak mě dorazil dospělý život. A já se vrátila do starých kolejí. Každý neúspěch mě stál přežíračku a kg nahoru. Neudělání maturity. Pokažené rande. Neudělání řidičáku. Nevyšel mi vztah. Stres v práci. Úmrtí v rodině. Vše zanechalo další kilogramy  na mém těle. Stres, samotu smutek jsem zase zajídala. Někdo kouří, chlastá, hraje automaty, já si dám 3 pytlíky brambůrků, 300g milky a jsem oukej, jsem free. Jsem fakt jak feťák na vlně blaha po jídle. No úplně free nejsem - chůze mě bolí, sport mě bolí, cítím se špatně ve svém těle, sako mě táhá v ramenou.  Váha se plíživě kýmacela výš. Těch 86 jsme si držela další 3 roky a pak BUM. V srpnu jsem měla 104,8kg. Téměř tu nejvyšší. 

Když se ohlédnu zpět, vidím, jak nesmyslné to je, řešit stres jídlem. Až na truchlení se vše vyřešilo. Co mě tak moc trápilo a způsobilo nárůst váhy dnes není důležitý.

Maturitu jsem udělala

Řidičák jsem udělala

Bossing - šéfa vyrazily a mám fajn kolektiv

Mám harmonický krásný vztah a jsem milována.

Vůbec se nevyplatily ty kila nahoru. 

01.08.2026 Váha: 104,8kg

Od té smrti jsem jen svůj vlastní stín. Myšlenky co se mi denně honí v hlavě:

*Má energie je neustále dole, cítím se psychicky vyčerpaná

* Vždyť to nemá smysl, když tu už Andílek není

* Nemá smysl něco zažívat, posouvat se

* XY nevyšlo, protože jsem stejně debil

* na co si  hraju stejně jsme tlustá a hnusná

Uff, nečte se mi to moc dobře. Jak ošklivě se k sobě chovám. Jak zlá k sobě jsem. Jak kriticky se hodnotím. Jak se vidím. Nedivím se, že hubnu velice pomalu až vůbec. Tohle nastavení mysli je hrozný.  V tomhle se chci zlepšit.