sobota 31. října 2026

Cíle na listopad 2026

 

Hubnutí je komplexní soubor

Kalorický deficit - zvládám dobře vařit, těším se na chutná jídla - sladkosti jím ze smutného pocitu
Pohyb - oj. až se to stydím sama před sebou, ale denně neujdu víc než 3.000 kroků a cvičím tak hodinu týdně
Spánek - spánek miluju a je na hodně vysokém žebříčku u mě - zvládám dobře







Na co se zaměřím v měsíci listopad: 

* Jít alespoň 1x týdně na procházku a drobné obchůzky chodit pěšky 

Tohle zní tak banálně až se sama sobě musím smát. Jak jako drobné obchůzky chodit pěšky? No prostě nechat to pitomý auto zaparkované a zvednout se. Benzín je drahý a kroky se počítají.

-> domluvit si termín na banky kvůli hypo

-> dojít do optiky na opravu brýlí

* Stále mí kcal deficit 1700 - 1900 kcal

* Přečíst si zase knihu od Luise M. Hay, Miluj svůj život. 

Její rozhovor s ní mi krásně pohladil vždy duši. Tu knihu jsem dlouho neotevřela. Potřebuju načerpat inspiraci a pohodu do mé hlavy. 

* Domluvit se na fyzioterapii

Jako každý měsíc - pohlazení pro tělo i na duši

Sociální akce - ty jsem domluvila s předstihem:

1.Náš pracovní trojlístek

2. Nejka

ticho.. 

Jak se na to dívám, nemám moc přátel. Většinu setkání musím iniciovat já. šup šup na půl hodiny kávu, jinak nestíhají, nemají čas, jiní kamarádi mají přednost Neumím se moc přátelit. Nemám na to buňky. Neumím lidem pomáhat, neumím jim zvednout náladu, nevím jak rozesmát. Neumím se s nima rok nevidět a pak si padnout do náruče. Nevidíme se = přátelství slábne.  Věřím, že je to ovlivněno mou nespokojeností v těle a mým truhlením. Okay možná bych si měla do seznamu přidat I slavnou knihu Jak působit na lidi. A není to už moc? Zvládnu to? Stejně jako upřímně nezvládám výlety. Miluji cestování, miluju rozhledny, miluju památky. Ale od nabraní hmotnosti mě bolí nohy, záda, neudýchám nic. Tak radši na výlety nechodím. Je to kontraproduktivní, ale pomyšlení, že jedu někam hodinu vlakem, 20 minut jdu lesem na rozhlednu, několik schodů a pak zase zpět - jo před 15 kily to bylo ok, před 25 mě to bavilo. Teď? Je mi špatně jen na to pomyslím.


Většina žen, které obdivuji vstávají ve 4 ráno, perfektní full glam, procházka, neválí se na kavalci jako já. Jsem lína, a chci pro to něco udělat. Muset se aktivně nutit do věcí, uf uf. Jak bolestivé, ale tak nutné v životě. 


Na co jsem pyšná za měsíc říjen:

* Můj zdravotní stav

Objevily se mi zdravotní problémy, které jsem aktivně řešila a snad dovyřešila. Nenechala jsme nic náhodě, jedla hormony a viděla lékaře častěji než je mi rádo. Jsem důležitá, chci mít zdravé tělo a děkuji za dnešní medicínu.

* Má zubní hygiena

Sorry, not sorry. Jediná hygienická věc, která mě baví  a mám z ní radost. A dentální hygienistka mě chválí. Jupí, jsem šikovná. Starám se o svůj chrup s láskou a pravidelností.

* Můj kcal deficit

Kalorické tabulky ukazují úbytek 1,5 kg za měsíc říjen. Jupí

* Konflikt

Sebevědomě jsem otevřela dvě otázky, které mě v soukromém životě trápí. Ještě je nemám uzavřené, ale věcně, slušně s naschloucháním jsme je dokázáli prodiskutovat. vyhráno není, ale to, že jsem si otevřela pusu a řekla co si přeju, vidím jako velké plus. Umím dobře komunikovat.




Odpouštím sama sobě. 


A zase jsem ta tlustá

 Má nejmenší hmotnost byla 82kg a má nejvyšší 106,4kg.  Za dva roky na střední jsem to krásně zhubla. Denně hodinu cvičila, vážila si a počítala kcal, chodila na dlouhé procházky. Denně pracovala na mindsetu, četla knihy o výživě  a sportu. Vypadala a cítila se báječně. Váhu jsem si držela cca 5 let. Takový typický průměr po zhubnutí.




A pak mě dorazil dospělý život. A já se vrátila do starých kolejí. Každý neúspěch mě stál přežíračku a kg nahoru. Neudělání maturity. Pokažené rande. Neudělání řidičáku. Nevyšel mi vztah. Stres v práci. Úmrtí v rodině. Vše zanechalo další kilogramy  na mém těle. Stres, samotu smutek jsem zase zajídala. Někdo kouří, chlastá, hraje automaty, já si dám 3 pytlíky brambůrků, 300g milky a jsem oukej, jsem free. Jsem fakt jak feťák na vlně blaha po jídle. No úplně free nejsem - chůze mě bolí, sport mě bolí, cítím se špatně ve svém těle, sako mě táhá v ramenou.  Váha se plíživě kýmacela výš. Těch 86 jsme si držela další 3 roky a pak BUM. V srpnu jsem měla 104,8kg. Téměř tu nejvyšší. 



Když se ohlédnu zpět, vidím, jak nesmyslné to je, řešit stres jídlem. Až na truchlení se vše vyřešilo. Co mě tak moc trápilo a způsobilo nárůst váhy dnes není důležitý.

Maturitu jsem udělala
Řidičák jsem udělala
Bossing - šéfa vyrazily a mám fajn kolektiv
Mám harmonický krásný vztah a jsem milována.

Vůbec se nevyplatily ty kila nahoru. 

01.08.2026 Váha: 104,8kg



Od té smrti jsem jen svůj vlastní stín. Myšlenky co se mi denně honí v hlavě:

*Má energie je neustále dole, cítím se psychicky vyčerpaná
* Vždyť to nemá smysl, když tu už Andílek není
* Nemá smysl něco zažívat, posouvat se
* XY nevyšlo, protože jsem stejně debil
* na co si  hraju stejně jsme tlustá a hnusná



Uff, nečte se mi to moc dobře. Jak ošklivě se k sobě chovám. Jak zlá k sobě jsem. Jak kriticky se hodnotím. Jak se vidím. Nedivím se, že hubnu velice pomalu až vůbec. Tohle nastavení mysli je hrozný.  V tomhle se chci zlepšit. 

























Cíle na listopad 2026

  Hubnutí je komplexní soubor Kalorický deficit - zvládám dobře vařit, těším se na chutná jídla - sladkosti jím ze smutného pocitu Pohyb - o...